1. Důsledky externalit
   1. Čistě tržní alokace zdrojů nedokáže být efektivní. Úroveň produkce a s ní spojená úroveň mezních nákladů a mezních užitků bude nesprávná. Úroveň produkce komodit, které generují negativní externality, bude nadměrná.
   2. Negativní externalita - mezní společenské náklady převyšují mezní soukromé náklady a že tržní rovnováha způsobuje nadměrnou produkci komodity. Tržní rovnováha udává větší množství produkce než efektivní úroveň výstupu.
   3. Pozitivní externalita - mezní společenské užitky převyšují soukromé užitky a že tržní rovnováha způsobuje relativně nedostatečnou produkci komodity. Tržní rovnováha udává menší množství produkce než efektivní úroveň výstupu.
2. Řešení externalit
   1. Veřejná řešení
      1. 1. Pigouovské daně a dotace - jakýkoliv mechanismus, který zvýší náklady (a tím i cenu) spojené s činností jednotlivce nebo firmy. Patří sem jak daň, tak i platba. Např. v zájmu snížení znečištění je možné zdanit produkování emisí, nebo odměňovat firmy za snížení jejich úrovně. Problém je však v tom, že schopnost vlády měřit rozsah externích nákladů a užitků je velmi omezená. (trh v případě externalit nefunguje, protože není jasné kdo a kolik získává a ztrácí)
      2. 2. Zákazy - většinou nejsou nejlepším řešením a mnohdy není ani prakticky možné externalitu eliminovat. Efektivní je většinou její určité omezení. (např. zákaz používání freonů, zákaz řízení vozidla po požití některých látek)
      3. 3. Příkazové řešení - každému subjektu je jednoduše stanoveno, kolik externality může vyprodukovat.
      4. 4. Státní regulace - prostřednictvím právních norem jsou subjektu nařízeny různé povinnosti vedoucí k omezení externalit.
      5. Jednorázová finanční podpora, vlastní činnost - prostřednictvím vlasntích institucí (státních podniků či jiných oragnizací) může vláda nahrazovat (substituovat) soukromé producenty a sama tytéž činnosti vykonávat šetrněji. U nás nejrozšířenější, kdy stát ve vlastních příspšvkových organizacích poskytuje řadu služeb s pozitivními externalitami (vzdělání, věda, výzkum). Nemá totiž většinou možnost zjistit, jak velkou ztrátou produkce platíme za netržní, veřejné poskytování těchto služeb.
   2. Soukromá řešení
      1. Internalizace - vytvoření takových ekonomických jednotek, které by byli natolik velké, aby se většina dopadů jejich činnosti projevila uvnitř jednotky. Například u včelaře a sadaře - internalizace by byla, že se včelař stane sadařem. Externality se dají často vyřešit vhodným uspořádáním vlastnických práv.
      2. Coasův teorém
         1. Tvrzení, že kdykoliv dochází k externalitě, mohou se zúčastněné strany spojit a vytvořit nějaký soubor opatření, kterými mohou navenek působící přesahy svých činností internalizovat a tím zajistit efektivitu, je přímou aplikací tzv. Coasova teorému.
         2. 2 podmínky jeho platnosti: 1. vlastnická práva a jejich obsah jsou perfektně vymezena, všechny statky mají známého vlastníka a je jasné, co přesně obsahuje ochrana vlastnictví 2. transakční náklady vyjednávání mezi vlastníky jsou nulové, reps. zanedbatelné v poměru k nákladům
3. Institucionální a ekonomické kritérium
   1. Podle tohoto pojetí je zařazení určitého statku do kategorie "Veřejný" zcela subjektivní a zcela na vůli společnosti. Pokud se tato rozhodne, že bude poskytovat svým občanům od příště zdarma chléb, stane se tato potravina veřejný, statkem. To však neříká vůbec nic! Elegantní řešeni přínesl Bénard, který důsledně odlišil 2 charakteristiky statku: způsob jeho alokace a způsob jeho spotřeby:
   2. Podle institucionálního kritéria Bénard rozlišuje statky na tržní, polotržní a netržní, kde kritériem je zde přítomnost a charakteristika tržní ceny jako alokačního mechanismu. U institucionálního dělení je důležité politické rozhodnutí o způsobu poskytování statku. V zásadě je možné, aby bylo rozhodnuto o netržním poskytování libovolného statku nebo o přímých či nepřímých zásazích vlády do ceny a dostupnosti statku. Může jít o zásahy směřující k podpoře i odrazení od spotřeby. Jde o to, jak se statek dostane ke spotřebiteli.
      1. Tržní
         1. Převažují ve smíšených ekonomikách. Cena je výsledkem interakce mezi nabídkou a poptávkou.
      2. Polotržní
         1. Do ceny vstupuje jak trh, tak stát. Např. stavební spoření (kde stát přispívá).
      3. Netržní (=veřejný)
         1. Cenu udává pouze stát. Např. poplatek za nový pas.
   3. Ekonomické kritérium si všímá způsobu, jakým jsou statky spotřebovávány. Resp. co se děje s užitkem plynoucím ze spotřeby statku. O veřejný statek se jedná, pokud je užitek spotřeby statku sdílen určitou skupinou (občany země, regionu, města) jako celkem ve chvíli, kdy je statek poskytnut nebo spotřebováván jednou osobou. Napr. národní obrana, státní správa, majáky, veřejné osvětlení či řízené křižovatky na úrovni místní.
      1. Čistě veřejné (kolektivní)
      2. Smíšené
      3. Soukromé (privátní)
4. Definice veřejných statků
   1. Definiční valstnosti jsou nerivalita a nevyloučitelnost spotřeby. Pokud je (komodita nebo služba) nabízena jedné osobě, stává se dostupnou všem ostatním jednotlivcům bez vynaložení dodatečných nákladů. O veřejném statku proto říkáme, že má NERIVALITNÍ SPOTŘEBU, spotřeba jednou osobou nesnižuje dostupnost statku nebo služby komukoliv jinému.
   2. Problém černého pasažéra
      1. Je velmi složité až nemožné vyloučit jednotlivce z využívání veřejného statku. Cenový systém tak nemůže plnit svou funkci nástroje, který „přiděluje“ (poskytuje) statky spotřebitelům a který za předpokladu konkurenčního trhu vede k Paretovsky optimálnímu množství statků. Statek totiž může spotřebovávat i ten jednotlivec, který za něj nezaplatil. Neexistuje důvod, proč by měl jednotlivec pravdivě odkrývat ochotu platit. Může spoléhat na to, že bude mít užitek ze spotřeby těch osob, které ochotu zaplatit projeví. Často bývá používán jako ilustrace potřebnosti daňového financování produkce veřejných statků.
   3. Tržní zabezpečování veřejných statků je u některých statků nežádoucí vzhledem k nulovým mezním nákladům na dodatečnou jednotku spotřeby plynoucím z nerivality spotřeby. Neproveditelnost a nežádoucnost uplatnění cenového vyloučení jsou zde kladeny vedle sebe. Čistý veřejný statek je nicméně definován jako statek, který naplňuje obě podmínky.
   4. Čisté veřejné statky
      1. Subtopic 1
         1. Čisté veřejné statky jsou pak statky, které jsou jednak nerivalitní ve spotřebě pro celou populaci spotřebitelů, jednak jejich užitky splňují charakteristiku nevyloučitelnosti.
   5. Dělení statků
      1. A - spotřeba vyloučitelná, rivalitní
         1. Čisté soukromé statky
      2. B - spotřeba nevyloučitelná, rivalitní
         1. Například volně přístupné zdroje.
      3. C - spotřeba vyloučitelná, nerivalitní
         1. Např. přejezd přes most, průjezd dalšího vozidla přes most nesnižuje užitek ostatních, avšak vyloučení lze provést zevedením mýtného. Totéž pro divadelní představení, bazény, ... To ovšem neznamená, že ve všech případech musí být selhání trhu napravována výlučně státními zásahy. Může být řešeno i soukromou iniciativitou.
      4. D - spotřeba nevyloučitelná, nerivalitní
         1. Čisté veřejné statky
   6. V případě nerivalitní spotřeby, kdy jsou marginální náklady na dodatečnou jednotku spotřeby nulové, je efektivní umožnit spotřebu všech osob, jejichž užitek je větší než nula. Omezení spotřeby v případě, že vyloučení je proveditelné způsobuje ztrátu (viz obrázek 11). Je pochopitelně možné vybírat za průjezd po mostě poplatek - mýtné. Pokud je však kapacita mostu dostatečná (případ průběhu poptávky D1), pak není žádoucí počet průjezdů omezovat.
   7. Významnou roli často hrají roli obavy z důsledků nerovnosti příjmů. Jinými slovy, omezení spotřeby je pak pokládáno za nežádoucí, neboť by si spotřebu nemohli dovolit chudí lidé.
   8. Veřejné poskytování soukromých statků
      1. Je-li soukromý (privativní) statek poskytován veřejně, tj. typicky zdarma, bude u něj docházet k vyšší, než efektivní úrovni spotřeby. Spotřebitelé budou statek požadovat až do bodu, kdy bude mezní užitek nulový, neboť i cena je nulová. Bude docházet ke vzniku ztráty blahobytu (užitku) způsobené „nadměrnou“, „přílišnou“ spotřebou.
5. Selhání trhu
   1. 1. Nedokonalost konkurence
   2. 2. Externality
      1. Výroba nebo spotřeba jednoho subjektu způsobuje nezamýšlené náklady nebo přínosy jiným subjektům. Náklady nebo přínosy jsou přenášeny na jiné subjekty, aniž by ti, kteří náklady způsobili, či příjmy získali, za ně platili. Původci negativní externality nevznikají žádné dodatečné náklady a uživatel přínosů nemusí své preference projevovat ochotou platit). Výsledkem je chyba v informační fci ceny, generované průnikem poptávky a nabídky. Tato deformovaná cena vede k chybnému (neoptimálnímu) množství statku, chybě v alokaci zdrojů. Jinak řečeno, výroba/spotřeba je vyšší/nižší než optimum definované podmínkami dokonalé konkurence.
      2. Některé jsou vyvolány produkcí (výroba elektrické energie v tepelných elektrárnách vyvolává zněčištění, které působí újmu), jiné spotřebou (kouření cigaret způsobuje efekt pasivního kouření nekuřákům). Někdy jsou jednostranné, jiny oboustranné (sadař a včelař - čím více stromů kvete sadaři, tím lépe pro včelaře a naopak). Druh externalit - problémy společenských zdrojů. Existuje zásoba omezených zdrojů, ke kterým není omezen přístup (např. obecní rybník). Čím více uživatelů (rybářů), tím měnší průměrný výnos. Každý uživatel způsobuje negativní externalitu ostatním.
   3. 3. Existence kolektivních (veřejných) statků
      1. Čím více tenduje spotřeba statku k nerivalitě, nedělitelnosti a nevyloučitelnosti sptřeby, tím více prostoru se nabízí pro to, aby státní zásahy pomohli nastolit míru efektivnosti procesu alokace zdrojů. Naopak, blíží-li se statek svými vlastnostmi čistému soukromému (privátnímu) statku a stát se u něho přesto pokouší nahradit nebo "napravit" tržní mechanismus - tedy veřejně ho poskytuje, pak se většinou jedná o snahu řešit potenciální dopady v nerovnosti příjmů. Redistribuční efekt je přitom nutně zaplacen ztrátama efektivnosti.