1. Veřejné finance
    1. peněžními vztahy, které se týkají činností veřejných institucí a zájmů a kde vystupuje jako alespoň jeden ze subjektů veřejná moc (stát, regionální samosprávy, obec).
    2. 3 principy
      1. princip nenávratnosti
        1. platbou daní, poplatků či cel nikomu nevzniká nárok na to, aby mu tento výdaj byl v nějaké konkrétní podobě vrácen
      2. princip neekvivalence
        1. Princip neekvivalence znamená, že při odvodu daní, poplatků i cel není poplatníkovi předem známý účel platby. Zároveň mu není zaručeno, že plnění, které případně dostává prostřednictvím veřejných výdajů apod. z veřejných rozpočtů, bude ekvivalentní výši jeho odvodu.
      3. princip nedobrovolnosti
        1. Daně, poplatky či cla se žádnému subjektu nechce platit a tedy k tomu musí být donucen.
  2. Rozpočtová soustava
    1. Komplex orgánů, institucí i peněžních fondů, pravidel jejich fungování a vzájemných vztahů.
    2. 3 prvky
      1. 1. soustava veřejných rozpočtů a mimorozpočtové fondy
        1. Soustava veře. rozp. = rozpočty nadnárodní, ústřední v zemi, územní samosprávy, veřejných podniků
        2. Mimorozpočtové fondy = zvláštním účtům zřízeným pro určité vládní činnosti, které nejsou vykazovány v rozpočtových dokumentech a zpravidla neprocházejí normálním formalizovaným rozpočtovým procesem, jde obvykle o projev ochrany prioritních výdajových oblastí před případnými rozpočtovými škrty
          1. S početním růstem fondů a zvyšujícím se objemem jejich prostředků se zmenšuje transparentnost finančních toků
          2. O fondech hovoříme u těch peněžních vztahů, kde se uplatňuje účelová vazba mezi určitým druhem příjmů a příslušnými výdaji, resp. tam, kde je možnost využití určitých peněžních prostředků omezena na financování pouze předem stanovených druhů potřeb.
          3. 1. státní účelové fondy
          4. zaměřeny na financování určitého segmentu veřejného sektoru (např. kultura)
          5. 2. fondy a instituce státní podpory podnikání
          6. pohybjí se na hranici veřejných financí a tržního sektoru, avšak jejich fce není dosahování zisku, získávájí zdroje na trhu a z veř. rozpočtů
          7. 3. privatizační fondy
          8. dočasný charakter typicky pro transformační ekonomiky, slouží k realizaci privatizačních programů
          9. 4. svěřenecké fondy
          10. sociální fondy pojišťovacího typu nekomerřního charakteru, hospodaří s prostředky urřenými na sociální a zdravotní pojištění
      2. 2. rozpočtová pravidla
        1. Právní normy upravující hlavní aspoekty fungování rozpočtové soustavy.
        2. - normy upravující daňové určení
        3. - normy upravující způsob nakládání s prostředky státního rozpočtu
        4. - atd.
      3. 3. orgány řízení, správy a kontroly veřejných financí
  3. Státní rozpočet (national budget)
    1. Je hlavním prostčedkem prosazení hospodářských a sociálních priorit státu. Státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, který je vytvářen, rozdělován a používán především s využitím nenávratného a neekvivalentního způsobu rozdělování.
    2. Sleduje 3 základní cíle:
      1. 1. fiskální disciplínu
      2. 2. efektivní alokaci
      3. 3. provozní efektivnost
    3. Můžeme nahlížet z různých pohledů:
      1. 1. jako na peněžní fond - všímáme si způsobů jak je v zemi prakticky zajištěno vedení účtů státní pokladny (centrální banka, komerční, ...)
      2. 2. jako na účetní bilanci příjmů a výdajů
        1. příjmy jsou bežné (daňové a nedaňové) nebo kapitálové, výdaje jsou běžné, kapitálové nebo čísté půjčky
        2. bežné příjmy - trvalý charakter, obvykle hrazeny z běžných příjmů (daně, cla, ...)
        3. bežné výdaje - trvalý charakter a obvykle hrazeny z běžných příjmů (školství, zdravotnictví, ...)
        4. kapitálové výdaje - určeny na mimořádné investiční výdaje velkého rozsahu, které není možné financovat v rámci jednoho roku, obvykle jsou pro ně hledány mimořádné (kapitálové) příjmy jako státní půjčky, zvýšení daní, ...
    4. Účetní principy
      1. Určují kdy by se měly operace a další skutečnosti stát předmětem vykazování.
      2. čistě pokladní princip
        1. státní rozpočet měří stav státní pokladny, roční příjmy a výdaje státu výhradně v tokovém pohledu
      3. akruální účetnictví
        1. vykazuje operace a události v momentu, kdy nastanou, bez ohledu na to, kdy byla přijata nebo vyplacena peněžní částka
        2. Náklady spojené s majetkem se časově rozkládají a vykazují se, když jsou používány při poskytování služeb.
        3. umožňuje lepší řízení aktiv a je to nezbytný předpoklad pro dosahování nákladové efektivnosti.
  4. Rozpočtové zásady
    1. 1. Zásada každoročního sestavování a schvalování rozpočtu
      1. Každoroční sestavování a schvalování je předpokladem pro to, aby mohla vláda reagovat na měnící se podmínky, preference a potřeby.
      2. Na konci rozpočtového období končí i oprávnění s těmito prostředky nakládat. To je sice dobré pro kontrolu hospodárnosti, ale mnohdy je to problém pro možnost účelného čerpání zejména kapitálových výdajů. Je s tím spojen i tradiční a široce rozšířený jev urychleného a často i nehospodárného čerpání prostředků na konci roku v zájmu toho, aby rozpočtované prostředky „nepropadly“.
      3. V řadě zemí se dnes můžeme setkat se zaváděním oprávnění převádět určitou nutnou část nevyčerpaných schválených prostředků do dalšího roku.
    2. 2. Zásada reálnosti a pravdivosti
      1. Při sestavování státního rozpočtu se velmi osvědčuje spíše pesimismus v příjmech a nedůvěra k požadavkům na výdaje.
      2. „rozpočtových triků“, které pomáhaly opticky udržovat vyrovnaný rozpočet při současném vzniku skrytého veřejného dluhu.
    3. 3. Zásada úplnosti a jednotnosti rozpočtu
      1. Aby se rozpočet stal účinným nástrojem, musí pokrývat výdaje (a tím i příjmy) co nejúplněji.
    4. 4. Zásada dlouhodobé vyrovnanosti
    5. 5. Zásada transparentnosti a publicity
      1. Se státním rozpočtem musí být v celém rozpočtovém procesu (viz další text) nakládáno tak, aby mu mohl rozumět pokud možno každý občan a aby byl o všem, co se týká státního rozpočtu, informován.
  5. Rozpočtový proces
    1. 1. Etapa návrhu
      1. Sestavuje ministerstvo financí a využívá:
        1. výsledky analýzy plnění rozpočtu v běžném roce
        2. rozpočtové prognózy
        3. záměry hospodářské, sociální... politiky státu
        4. předpověď ekonomického vývoje země
        5. záměry zahraniční politiky vlády
    2. 2. Etapa schvalování
      1. Do parlamentu, několik kol.
      2. Pokud není přijat, hospodaří vláda podle tzv. rozpočtového provizoria.
    3. 3. Etapa realizace
      1. Za realizaci, tedy za plnění státního rozpočtu, obvykle odpovídají ty orgány, které ho sestavují (MF, vláda).
      2. Odpovědnost za hospodaření mají jednotliví správci kapitol, typicky jde o ústřední orgány státní správy – ministerstva.
    4. 4. Etapa kontroly
      1. Kontrola plnění státního rozpočtu je jednak průběžná a jednak následná, závěrečná. Průběžnou kontrolu provádí ministerstvo financí, které předkládá pravidelné zprávy parlamentu. Kontrole průběhu příjmové stránky státního rozpočtu, tedy daní, se věnují finanční úřady. Vrcholnou kontrolu průběhu i výsledku plnění státního rozpočtu se obvykle věnuje nezávislý orgán státní správy. V ČR je to Nejvyšší kontrolní úřad.