1. Topic
  2. Proč se rešerše píše?
    1. Umožňuje autorovi i čtenáři zjistit, co je již známo ve zkoumané problematice
      1. Terminologie
      2. Teorie
      3. Významní autoři
    2. Definují se v ní používané pojmy
    3. Odkrývá případné mezery v poznání, ale i to, co již známo je
      1. Výzkum se nedělá duplicitně
      2. Je jasné, proč je výzkum relevantní
    4. Šetří čas a peníze
      1. Dá se poučit z chyb předchůdců
    5. Je základem pro
      1. Následnou aplikaci teoretických znalostí v praktické části
      2. Diskuzi autorových zjištění s předchozími znalostmi
  3. Rešerše, i když čerpá z literatury, je originální autorské dílo
    1. Cílem je
      1. Kritické vystižení podstaty relevantních znalostí o zkoumané problematice
        1. Vč. syntézy, tj. vlastního zhodnocení
      2. Čtivost a srozumitelnost
        1. Logický tok a návaznost textu
        2. Vhodné
          1. Formulace
          2. Úprava a vzhled
    2. Strukturování rešerše, smysluplné propojení témat a syntéza jsou příspěvkem autora
  4. Jaký by měla mít rešerše rozsah?
    1. Obvykle se předpokládá cca 1/3 až 1/2 z celkového rozsahu práce
  5. Odkud čerpat?
    1. Knihovny a knihkupectví
      1. Knihy
      2. Odborné časopisy
    2. Internet a databáze
      1. Databáze vědeckých článků
        1. EBSCO
        2. ProQuest
        3. ...
      2. Volně přístupné vědecké časopisy (Open Access Journals)
      3. Ostatní zdroje
        1. Pozor na relevanci!
    3. Odborné publikace obsahují literární rešerše také, z nich lze dohledat další relevantní zdroje!
  6. Jaké zásady při psaní uplatňovat?
    1. Začínejte pracovní osnovou
      1. Rozdělte téma na několik (3 - 4) základních subkapitol
      2. Podle důležitosti jim určete cílový rozsah
      3. Další úrovně čleňte tak, aby na sebe logicky navazovaly
    2. Postupujte od obecnějšího ke konkrétnějšímu
      1. Vždy začínat obecnými vysvětleními pojmů a ty dále prohlubovat
    3. Text stylizujte pokud možno neosobně
    4. Pracujte patřičně s literaturou
      1. Identifikační údaje zdroje si pečlivě poznamenejte
        1. Nejlépe do tabulky
      2. Vypište si klíčové myšlenky
        1. Vč. čísel stran
      3. Začleňte podstatné myšlenky do pracovní osnovy
      4. Ve vlastním textu se na literární zdroje korektně odkazujte (citační etika)
        1. Doslovná citace
          1. Vždy v uvozovkách
          2. Doslovné znění
          3. Včetně čísla stránky ve zdroji
        2. Parafráze
          1. Vlastní vyjádření myšlenky
        3. Zdroje u obrázků a tabulek
      5. Dodržujte jednotně citační normu
        1. Odkazování v textu
          1. (Autor, rok)
          2. Číselně [1]
          3. Poznámky pod čarou
        2. Seznam literatury
          1. Na závěr
    5. Dodržujte střízlivé a jednotné formátování
      1. Styly textu
        1. Nadpisy
          1. Číslování max. do třetí úrovně
          2. Nesmí zůstat na konci stránky
          3. Nepoužívat podtržení
          4. Používat pro formátování v textovém editoru styly odstavců a úrovně osnovy
          5. Umožní vygenerovat obsah
        2. Text odstavce
          1. Oddělení
          2. Odsazení prvního řádku (ne po nadpisu)
          3. Mezera mezi odstavci (např. 6 bodů před)
          4. Nekombinovat!
          5. Zarovnání
          6. Do bloku
          7. Řádkování
          8. 1,5
          9. Písmo
          10. Patkové (Times New Roman)
          11. Velikost 12
        3. Odrážky
          1. Jednoduchý symbol
          2. -
          3. Začátek odrážek na stránce s textem, na který navazují
      2. Obrázky a tabulky
        1. Číslovat
          1. Nejlépe automaticky (funkce textového editoru)
        2. Uvést zdroj
          1. I při vlastním zpracování
          2. Vlastní zpracování
          3. Autor
      3. Pozor na
        1. Jednopísmenné předložky na konci řádků
        2. Příliš vyznačování v textu
          1. Zcela stačí kurzíva
        3. Použití barevného formátování textu
          1. Působí ve vědecké práci nepatřičně